To, co se na začátku sezóny zdálo jako naprostá utopie a leckdo by si při tom pomyšlení klepal na čelo. To, co po podzimu znělo jen šeptem a ještě hodně tichým, abychom paní štěstěnu neurazili. To, co mělo být pouhou snahou o co nejdelší natažení série domácí neporazitelnosti v této sezóně 1.B třídy. To, co postupem jara s každým dalším zápasem nabíralo stále reálnějších a jasnějších obrysů. To, v co nakonec jako jeden muž, žena či dítko doufal každý košetický fanoušek. To všechno se nakonec splnilo a s hrdostí a obrovskou radostí je možné do světa vypustit zprávu, že košetický A-tým se stal vítězem ročníku 2015/2016 1.B třídy, skupiny A, kraje Vysočina.

Co však člověka může těšit možná ještě trochu více než samotné vítězství, které samo o sobě může být pomíjivé, je způsob, jakým jsme k němu dospěli. Nemluvím teď vůbec o výkonech na hřišti, nýbrž o tom, že jsme tohoto úspěchu dosáhli jako jeden celek, jako dobře namazaný stroj, kde každé kolečko je stejně důležité jako všechna ostatní, jako jedna velká fotbalová rodina.

Nemůžu se ubránit pocitu, že se jedná o něco mimořádného. Zásluhu na tom nemají jen hráči, ale, a to především, každý z činovníků a funkcionářů, kteří se starají o to, aby se vůbec pár bláznů mohlo jít honit za kulatým nesmyslem a aby to měli, kde dělat. Dále pak nelze nezmínit to, co tiše závidí každý celek, který zavítá do Košetic, nehledě na velikost města či vísky, odkud přijel. To, co řada soupeřů pozná i na svém hřišti – košetické fanoušky. Ti dokáží z každého hřiště vytvořit naše domácí prostředí, za každé situace nás ženou vpřed a především, slaví s námi naše úspěchy a stojí po našem boku při našich nezdarech. V neposlední řadě je třeba zmínit sponzory košetického fotbalu, bez kterých bychom rovněž nebyli tam, kde jsme, v radostné náladě v jaké jsme. Všem, kteří se podíleli na tomto obrovském úspěchu košetického fotbalu je třeba vzdát hold a poděkovat jim za skvěle odvedenou práci. Přejme si jen, že se fotbalu v Košeticích bude dařit i nadále.